Blog

Odkud pochází voda, která teče z kohoutku? Ze srážek se dostává do země, kde se přirozeně přefiltruje. Následují vrty do půdy, díky kterým se města k vodě opět dostanou a mohou ji distribuovat svým obyvatelům.

V posledních letech však tento koloběh nefunguje, jak má. Důvodem je to, že v některých městech namísto zeleně vyrůstají budovy a nepropustné plochy.
Přirozeně, přes chodníky, parkoviště, střechy či cesty se voda do země nedostane. Proto putuje přes kanalizaci do řeky nebo moře.

V lepším případě proběhne alespoň čištění, v tom horším se tam voda dostane v původním znečištěném stavu.

Když se spojí masivní urbanizace s měnícím se klimatem, povodně jsou častější a ničivější než v minulosti. Pro zmírnění situace se před několika lety objevil koncept „houbových měst“.

Jak asi tušíte a jak naznačuje samotný název, města chtějí tímto způsobem zadržet více vody a opětovně ji využít. V praxi to znamená, že místo tvrdého asfaltu a betonu vybuduje město více ploch a systémů, které dokážou pohltit dešťovou vodu.

Typy vodních ploch, které mohou být součástí houbovitého města. Zdroj: Chapmantaylor.com

Typickými příklady jsou zelené plochy, a to nejen „na zemi“, ale také na střechách budov, odkud se voda buď spotřebuje, přesměruje na recyklaci, nebo až v poslední řade poputuje do čistíren. 

Zeleň má ovšem ještě jedno obrovské plus. S absorbováním vody totiž pomohou rostliny, které jsou extra náročné na vodu. Díky jejich „pitnému režimu“ tak nehrozí, že se srážky přemění na povodeň.

Kromě toho města vybudují i ​​podzemní kanalizační systémy, které vodu zachytí a rovněž ji vrátí do spotřebitelského koloběhu.

Totéž platí i o systémech, které jsou určeny k samotnému zachytávání a skladování dešťové vody ještě během srážek. Jsou jimi například vodní cesty, kanály, mokřady či rybníky.

Přírodní rybníky ve městě Hong Kong.

Voda odtud se bude dát opět recyklovat nebo poslouží na podporu městských ekosystémů. Dokonce i cesty budou pomáhat k lepšímu hospodaření s vodou. Jak? Díky pórovitému materiálu, který stavitelé použijí, se voda snáze dostane pod tuto vrstvu a nezůstane jen tak na povrchu bez dalšího využití.

Průkopníci v budování „houbových měst“

Co takhle potopu přijmout místo toho, abychom s ní bojovali? S touto myšlenkou přišel Yu Kongjian, městský designér a děkan čínské vysoké školy architektury v Pekingu. Tento muž je zároveň tvůrcem konceptu houbiček. Když měl Kongjian 10 let, smetla ho při povodních rozvodněná řeka a jen díky vrbovému porostu a rákosům se dokázal zachytit a vytáhnout ven.

A právě i tato vzpomínka ho ovlivnila při navrhování houby, které bude z velké části sestávat z řek a mokřadů plných vegetace. Díky rostlinám bude tok mírnější a zpomalí proud vody. Trend houby si osvojilo mnoho jeho krajanů, protože za posledních 10 let až 351 tamních měst mělo problémy s povodněmi.

V současnosti se do programu „houbiček“ zapojilo 30 lokalit, mezi jinými Ningbo, Hangzhou, Šanghaj, Peking, Shenzhen či Wuhan. Očekávání jsou jasná – do roku 2039 chtějí města zachycovat až 70 % dešťové vody. Zda se jim to povede, ukáže až čas. Projekty jsou teprve na začátku, a proto by bylo příliš ukvapené hodnotit jejich efektivitu.

Dokáží mnohem víc, než jen zabránit povodním

Zmírnit ničivé záplavy a vrátit vodu zpět do koloběhu. Města mají jasno v tom, čeho chtějí novými systémy dosáhnout. Obrovské houby však přinášejí daleko více výhod, než se na první pohled zdá. Vždyť si jen pomyslete na to, že města budou mít více vody než dosud. Vlastní vody, takže budou soběstačnější.

Voda přitom půjde méně do kanálů a čistíren, čímž zmírní zátěž na čištění a odvodňování. Naproti tomu se voda dostane ve větším objemu do půdy, kde se přirozeně přefiltruje, a odtud bude přes městské vrty proudit do domácností. Podzemní zásoby jsou právě zárukou zmiňované soběstačnosti.

Nemluvě o tom, že zeleň a vodní plochy vytvoří z města krásnější prostor. V něm se bude žít lépe a zdravěji nejen lidem, ale i živočichům, které se zabydlí ve vytvořených mokřadech a potocích.