Blog

V Evropě slouží k zemědělství 173 milionů hektarů půdy, ve Spojených státech je to až 370 milionů hektarů. Proto vás jistě nepřekvapí, že farmaření spotřebovává většinu světové vody.

Zemědělství však patří jedno nemilé prvenství. Toto odvětví je totiž největším znečišťovatelem vody ve světě.

Problémem je živočišná výroba

Víte, na co se zemědělská půda využívá nejvíce? Je to chov dobytka a jiných zvířat. Živočišná výroba oproti rostlinné postupuje mnohem rychleji a do seznamu škodlivých látek přinesla zcela nových znečišťovatelů.

Zvířatům se podávají antibiotika, vakcíny nebo hormony na podporu růstu. Tyto látky po vyloučení putují do biologického odpadu. Zemědělci odpad buď skladují ve speciálních jámách, nebo jej využijí jako organický hnůj, který rozsypu na půdu.

Obě možnosti přinášejí mnoho rizik. Pokud se jámy nacházejí blízko vodních toků, odpad do nich rychle pronikne. Zvláště po bouři nebo za předpokladu, že se skladiště poškodí.

Pokud farmáři hnůj raplikují na půdy, ohrožují tak spodní vody, protože látky do nich přes půdu prosáknou. A i v tomto případě k tomu pomáhají srážky. Když zaprší, voda spláchne škodliviny hlouběji do země nebo je odplaví do vodních toků.

A to není všechno. Z biologického odpadu se do půdy nedostávají jen pozůstatky veterinárních léčiv. V organickém hnoji, zejména v kuřecím, se nachází mnoho dusíku a fosforu.

Mnoho chovatelů kuřecí hnůj vysypává na půdu, odkud se dusík spolu s fosforem dostává do povrchových i podzemních vod. A přestože to tak na první pohled nevypadá, dusík způsobuje ve vodách obrovské škody. Jeho vysoká koncentrace zapříčiňuje, že ve vodě kvete velké množství řas. Tento jev je známý jako eutrofizace.

Po tom, jak se rostliny nekontrolovatelně rozmnoží, ubývá všechen kyslík. Ryby a další živočichové v takových vodách nemohou existovat, a proto ve velkém hynou.

Typickým příkladem je takzvaná Mrtvá zóna v Mexickém zálivu. Do lokality o rozloze 8000 čtverečních mil se dostalo tolik dusíku, že tu nepřežije žádná ryba.

Dusíkem znečištěná voda nadělala velké škody i ve španělské laguně Mar Menor. Před rokem se na pobřeží objevili živočichové jako úhoř, krevety či mořští vlci vlky. Protože voda byla tak zahlcena řasami, živočichové neměli co dýchat.

Samozřejmě i v tomto případě se o přemnožení řas postaraly dusík a fosfor ze zemědělských hnojiv. V důsledku ekologické katastrofy bylo z moře vyloveno až tři tuny mrtvých živočichů.

Znečištěné vody a pesticidy

Na jedné straně pesticidy přinášejí mnoho výhod, protože chrání plodiny před škůdci, plísněmi či plevelem. Pěstitel má dobrou úrodu a spotřebitel co jíst. Ale podobně jako hnojiva, i pesticidy vyvolávají obrovská rizika.

Při intenzivním zavlažování se štěpí a pokud zaprší, jednoduše se odplaví do vodních toků. Pokud se pesticidy v rámci potravinového cyklu dostanou do pitné vody, mohou přivodit zdravotní komplikace. Například dráždí pokožku, oči, ovlivňují nervový systém a dokonce způsobují rakovinu.

Nejhorší na tom je, že pesticidy se v zemi udrží dlouhá léta. Ve vodě se zas bez problémů rozpustí, což způsobuje jejich ještě větší koncentraci.

Jakou roli v tom má člověk?

Dosud jsme mluvili jen o tom, jak škodlivé látky znečišťují vody a jak to ovlivňuje život v moři. No tušíte, kde se to celé začíná? Organizace spojených národů uvádí, že poptávka po některých potravinách doslova explodovala.

Mezi jinými je to například i maso z velkochovu. Zemědělci tedy reagují na potřeby lidí, a proto se chov i pěstování potravin stále rozrůstá. Přirozeně, při takové enormní produkci je třeba hodně pesticidů a vzniká množství biologického odpadu.

Nelze se proto divit, že v zemích s vysokými příjmy znečišťuje vody hlavně zemědělství. Toto odvětví předběhlo i průmysl a znečištění z domácností.

Co by se mělo změnit

OSN ve své zprávě z roku 2018 uvádí několik doporučení, které mohou pomoci situaci zlepšit. V první řadě zemědělci nemohou umisťovat odpad ke zdroji vody. Protože pokud už vodu znečistí, velké vodní plochy a toky bude obtížné vyčistit.

Samozřejmě, kromě toho musí snížit množství pesticidů nebo používat jen takové, které mají co nejmenší vliv na kvalitu vody. Státy by zas měly obyvatele přes různé pobídky motivovat k tomu, aby nakupovali organické potraviny s co nejmenší ekologickou stopou.

Samozřejmě, i jednotlivci se mohou něčím přičinit. Například tím, že zmírní konzumaci potravin s drastickými ekologickými vlivy (hovězí a kuřecí maso, chřest či cukr). Nebo i tím, že nebudou plýtvat potravinami. Každoročně se totiž vyhodí 1,3 miliardy tun jídla.

A většina skončí v koši jen proto, že se domácnosti zbytečně zásobují.